Dlouhé Stráně: jak funguje nejsilnější elektrárna Česka

Historie výstavby a uvedení do provozu

Myšlenka vybudovat v Jeseníkách přečerpávací vodní elektrárnu se zrodila již v průběhu šedesátých let dvacátého století, kdy energetici začali intenzivně přemýšlet o tom, jak vyrovnávat výkyvy v síťové spotřebě elektřiny. Tehdejší Československo procházelo bouřlivým rozvojem průmyslu a potřeba stabilizovat elektrizační soustavu se stávala čím dál naléhavější. Lokalita Dlouhé Stráně na svazích Hrubého Jeseníku byla vytipována jako mimořádně vhodná hned z několika důvodů — výrazný výškový rozdíl mezi horní a dolní nádrží, geologicky stabilní podloží a relativní odlehlost od hustě osídlených oblastí.

Přípravné práce a geologické průzkumy probíhaly postupně během sedmdesátých let, přičemž projektanti museli řešit celou řadu technicky náročných otázek. Samotné zahájení stavby bylo oficiálně vyhlášeno v roce 1978, kdy začaly první zemní práce a příprava staveniště. Budování tak rozsáhlého díla si vyžádalo mimořádné organizační úsilí — na stavbě se v různých fázích podílely stovky pracovníků a desítky specializovaných firem. Podmínky v horském terénu byly náročné, zimy v Jeseníkách přinášely silné mrazy a sněhové závěje, které práce opakovaně komplikovaly a zpomalovaly.

Jednou z nejnáročnějších etap bylo ražení rozsáhlých podzemních prostor, kde měla být umístěna strojovna. Celý komplex strojovny byl vytesán přímo do žulového masivu hory, přičemž délka hlavní kaverny dosáhla úctyhodných rozměrů. Inženýři museli čelit problémům s podzemní vodou i s tlakovými poměry v horninovém masivu. Paralelně s ražením podzemí probíhala výstavba horní nádrže, jejíž hráz musela odolávat obrovskému tlaku vody a zároveň splňovat přísné bezpečnostní normy.

Celá stavba trvala přibližně dvě desetiletí, což bylo způsobeno nejen technickou složitostí projektu, ale také hospodářskými proměnami, které přinesla sametová revoluce v roce 1989. Po změně politického systému musela být celá řada smluvních vztahů přehodnocena a financování projektu bylo nutné zajistit za nových podmínek. Přesto práce pokračovaly a elektrárna se postupně blížila ke svému dokončení.

První turbína byla uvedena do provozu v roce 1996, což představovalo historický milník nejen pro Jeseníky, ale pro celou českou energetiku. Slavnostního spuštění se zúčastnili přední představitelé státu i energetického sektoru. Druhá turbína pak zahájila provoz v roce 1998, čímž byl projekt prakticky dovršen. Instalovaný výkon elektrárny dosáhl hodnoty 650 megawattů, díky čemuž se Dlouhé Stráně zařadily mezi nejvýkonnější přečerpávací elektrárny v celé střední Evropě.

Provozovatelem elektrárny se stala společnost ČEZ, která objekt postupně integrovala do svého portfolia a zajistila jeho bezproblémový chod. Elektrárna se záhy stala nepostradatelnou součástí české přenosové soustavy, schopnou reagovat na výkyvy v síti během pouhých několika minut. Dnes je Dlouhé Stráně považována za technický skvost a zároveň za oblíbený turistický cíl, kam každoročně míří tisíce návštěvníků, kteří chtějí na vlastní oči spatřit toto impozantní dílo lidských rukou ukryté v srdci Hrubého Jeseníku.

Unikátní poloha v Jeseníkách na Moravě

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně se nachází v jedné z nejkrásnějších a zároveň nejnáročnějších přírodních lokalit celé České republiky. Zasazena do srdce Hrubého Jeseníku na severní Moravě, tato technická stavba představuje pozoruhodný příklad toho, jak může lidský důvtip splynout s divokou horskou krajinou, aniž by ji nenávratně poničil. Okolní příroda si i přes přítomnost obrovského technického díla zachovala svůj drsný a majestátní charakter, který je pro Jeseníky tak typický.

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně – srovnání s vybranými elektrárnami

Parametr	Dlouhé Stráně (ČR)	Štěchovice II (ČR)	Goldisthal (Německo)	Bath County (USA)
Typ elektrárny	Přečerpávací vodní elektrárna	Přečerpávací vodní elektrárna	Přečerpávací vodní elektrárna	Přečerpávací vodní elektrárna
Instalovaný výkon	650 MW	45 MW	1 060 MW	3 003 MW
Počet turbín / generátorů	2	2	4	6
Výkon jedné jednotky	325 MW	22,5 MW	265 MW	500 MW
Spád vody	510,7 m	220 m	302 m	385 m
Objem horní nádrže	2,72 mil. m³	0,19 mil. m³	12 mil. m³	43,6 mil. m³
Nadmořská výška horní nádrže	1 460 m n. m.	360 m n. m.	870 m n. m.	1 060 m n. m.
Rok uvedení do provozu	1996	1947	2003	1985
Doba náběhu na plný výkon	70 sekund	cca 3 minuty	cca 5 minut	cca 11 minut
Umístění strojovny	Podzemní (caverna)	Povrchová	Podzemní (caverna)	Podzemní (caverna)
Země	Česká republika	Česká republika	Německo	USA

Samotná elektrárna využívá výškového rozdílu mezi dvěma vodními nádržemi. Horní nádrž leží ve výšce přibližně 1 350 metrů nad mořem, zatímco dolní nádrž se nachází v údolí řeky Divoké Desné. Právě tento enormní výškový rozdíl, dosahující téměř 510 metrů, umožňuje elektrárně dosahovat výkonů, které jsou v evropském měřítku zcela výjimečné. Málokde jinde na kontinentu se podařilo najít tak ideální geologické a geografické podmínky pro výstavbu podobného díla.

Jeseníky jako celek jsou oblastí, kde se střetává několik klimatických pásem najednou. Vrcholové partie hor jsou vystaveny drsným větrům, hustým mlhám a vydatným srážkám, které zde padají po celý rok. Právě tato klimatická specifika hrála při výběru lokality klíčovou roli, protože dostatek srážek a přirozené toky vody jsou pro fungování přečerpávací elektrárny naprosto nezbytné. Projektanti a inženýři museli při plánování stavby důkladně prostudovat místní hydrologické podmínky a přizpůsobit celý projekt přírodním danostem terénu.

Geologické podloží Hrubého Jeseníku tvoří převážně krystalické horniny, zejména ruly a svory, které jsou mimořádně pevné a odolné. Tato skutečnost byla rozhodující pro výstavbu podzemní strojovny, která je vytesána přímo ve skalním masivu. Hloubka umístění strojovny a stabilita okolního horninového prostředí umožnily inženýrům vybudovat obrovské podzemní prostory bez rizika nestability, což by v jiných geologických podmínkách bylo prakticky nemožné.

Lokalita Dlouhých Strání leží v blízkosti Chráněné krajinné oblasti Jeseníky, což stavitele zavazovalo k mimořádné ohleduplnosti vůči okolnímu ekosystému. Horská rašeliniště, vzácné alpínské louky a původní smrkové porosty jsou součástí ekosystému, který si zaslouží maximální ochranu. Přesto se podařilo celý projekt realizovat tak, aby zásah do přírody byl co nejmenší a aby se krajina mohla postupně přizpůsobit přítomnosti nové stavby.

Pohled z okolních hřebenů na horní nádrž je dodnes jedním z nejpůsobivějších výhledů v celých Jeseníkách. Zrcadlová hladina vody obklopená skalnatými stráněmi a zbytky původního horského lesa vytváří scenérii, která připomíná spíše norské fjordy než středoevropské hory. Turisté, kteří se sem vydají po turistických stezkách, jsou zpravidla překvapeni, jak harmonicky tato obrovská technická stavba do krajiny zapadla. Místní průvodci rádi říkají, že Dlouhé Stráně jsou důkazem toho, že technika a příroda nemusí být nutně nepřáteli.

Technické parametry a výkon elektrárny

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně patří mezi technicky nejnáročnější a zároveň nejpůsobivější stavby svého druhu v celé střední Evropě. Celý systém je postaven na principu přečerpávání vody mezi dvěma nádržemi, přičemž výškový rozdíl mezi horní a dolní nádrží dosahuje přibližně 510 metrů, což je hodnota, která z tohoto zařízení dělá jedno z nejvýkonnějších přečerpávacích zařízení na světě.

Srdcem celé elektrárny jsou dvě Francisovy turbíny, které jsou navrženy tak, aby mohly pracovat jak v turbínovém, tak v čerpadlovém režimu. Každá z těchto turbín dosahuje výkonu 325 megawattů, takže celkový instalovaný výkon elektrárny činí impozantních 650 megawattů. Toto číslo samo o sobě vypovídá o výjimečném postavení elektrárny v rámci české energetické soustavy, protože v okamžiku, kdy je třeba pokrýt špičkový odběr elektřiny, dokáže Dlouhé Stráně reagovat prakticky okamžitě a dodat do sítě obrovské množství energie.

Horní nádrž, která se nachází přímo na vrcholu hory Dlouhé Stráně v Jeseníkách, má celkový objem přibližně 2,72 milionu metrů krychlových vody. Tato nádrž byla vybudována uměle a její hráz dosahuje výšky kolem 35 metrů. Dolní nádrž pak využívá přirozeného toku řeky Divoká Desná a její kapacita je přizpůsobena potřebám celého systému tak, aby byl zajištěn plynulý provoz v obou režimech.

Podzemní strojovna, ve které jsou umístěny obě turbíny spolu s generátory, je vytesána přímo do žulového masivu hory. Tato podzemní kaverná je svými rozměry naprosto výjimečná – délka strojovny dosahuje přibližně 87 metrů, šířka kolem 25 metrů a výška přesahuje 50 metrů. Celý tento prostor byl vylámán v horském masivu, přičemž strop kaverny je zajištěn kotvami a stříkaným betonem, aby byla zaručena maximální bezpečnost provozu.

Přívod vody z horní nádrže do turbín zajišťují tlakové šachty a tunely, jejichž celková délka přesahuje několik kilometrů. Průměr hlavního tlakového potrubí je navržen tak, aby dokázal zvládnout obrovský průtok vody při plném výkonu elektrárny, přičemž rychlost proudění vody v potrubí dosahuje hodnot, které kladou mimořádné nároky na použité materiály i konstrukční řešení.

Elektrárna je schopna přejít z klidového stavu do plného výkonu během několika minut, v některých provozních režimech dokonce i rychleji. Tato rychlost náběhu je jednou z klíčových vlastností, díky níž je Dlouhé Stráně tak cenná pro stabilizaci přenosové soustavy. V momentě, kdy dojde k náhlému výpadku jiného zdroje nebo k neočekávanému nárůstu spotřeby, může elektrárna okamžitě kompenzovat vzniklý deficit a zabránit tak destabilizaci celé sítě.

V čerpadlovém režimu pak elektrárna spotřebovává elektřinu vyrobenou v nočních hodinách, kdy je její cena nízká a poptávka malá, a přečerpává vodu zpět do horní nádrže. Tím de facto funguje jako obří akumulátor elektrické energie, který umožňuje vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a spotřebou v průběhu celého dne. Účinnost celého cyklu přečerpání a zpětné výroby elektřiny se pohybuje na velmi vysoké úrovni, přičemž celkové ztráty jsou v porovnání s jinými způsoby akumulace energie minimální.

Za dobu své existence od uvedení do provozu v devadesátých letech minulého století elektrárna Dlouhé Stráně prokázala svou spolehlivost a nezastupitelnou roli v české energetice. Celková vyrobená energie za všechna léta provozu představuje astronomické číslo, které dokládá, jak intenzivně je toto zařízení využíváno. Technické parametry elektrárny přitom zůstávají i po desetiletích provozu na špičkové úrovni, což svědčí o kvalitě původního návrhu i o péči, která je tomuto unikátnímu dílu věnována.

Princip fungování přečerpávacího systému

Celý mechanismus přečerpávacího systému stojí na zdánlivě jednoduchém fyzikálním principu, který však v praxi vyžaduje mimořádně sofistikované technické řešení. Voda, která se nachází ve výše položené nádrži, disponuje potenciální energií, jež se dá přeměnit na energii elektrickou. Právě tohoto principu využívá Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně, která patří mezi nejpozoruhodnější technické stavby na území České republiky.

Základem celého systému jsou dvě vodní nádrže umístěné v různých nadmořských výškách. Horní nádrž leží v nadmořské výšce přibližně 1 460 metrů a spodní nádrž se nachází ve výšce kolem 760 metrů nad mořem. Výškový rozdíl mezi oběma nádržemi dosahuje přibližně 510 metrů, což představuje klíčový parametr celého systému, protože právě tento spád určuje, jak velká energie se dá z proudící vody získat. Čím větší je výškový rozdíl, tím větší je potenciál pro výrobu elektrické energie.

V době, kdy je v elektrizační soustavě přebytek elektrické energie — typicky v nočních hodinách nebo o víkendech, kdy průmyslová výroba omezuje svůj provoz — elektrárna pracuje v čerpacím režimu. V tomto režimu se elektrická energie ze sítě využívá k pohonu turbín, které v tento moment fungují jako čerpadla. Voda se přečerpává ze spodní nádrže do nádrže horní, čímž se elektrická energie vlastně přeměňuje na energii potenciální a ukládá se ve formě vodní zásoby nahoře. Tento proces lze přirovnat k nabíjení obrovské přírodní baterie, přičemž pracovní médium tvoří samotná voda.

Jakmile elektrizační soustava potřebuje pokrýt špičkové zatížení — tedy v době, kdy spotřeba elektřiny prudce vzroste a ostatní zdroje nejsou schopny dostatečně rychle reagovat — elektrárna přepíná do turbínového neboli generátorového režimu. Voda se z horní nádrže pouští dolů přes téměř svislý tlakový přivaděč, který má průměr přes čtyři metry a jehož délka přesahuje 1 600 metrů. Tímto potrubím proudí voda závratnou rychlostí a s obrovským tlakem narážívá na lopatky Francisových turbín umístěných hluboko v podzemním strojovém sále vytesaném přímo ve skále jesenického masivu.

Každá ze dvou instalovaných turbín má výkon 325 megawattů, takže celkový instalovaný výkon elektrárny dosahuje 650 megawattů. To znamená, že elektrárna je schopna během několika minut dodat do sítě obrovské množství energie, čímž sehrává nezastupitelnou roli při stabilizaci frekvence v elektrizační soustavě. Tato schopnost rychlého startu je přitom jednou z nejcennějších vlastností celého zařízení, protože konvenční tepelné elektrárny potřebují k náběhu hodiny, zatímco Dlouhé Stráně jsou plně v provozu během několika minut.

Francisovy turbíny, které jsou v elektrárně instalovány, představují zvláštní kategorii vodních turbín vhodných právě pro střední a vysoké spády. Jejich konstrukce umožňuje provoz jak v turbínovém, tak v čerpadlovém režimu, přičemž při přepínání mezi těmito dvěma režimy dochází ke změně směru otáčení stroje. Celý přechod mezi režimy trvá jen několik minut, což je z technického hlediska mimořádný výkon.

Podzemní strojovna, v níž jsou turbíny a generátory umístěny, byla vyhloubena ve žulové hornině a její rozměry jsou skutečně impozantní. Sál má délku přes sto metrů, šířku přesahující dvacet metrů a výšku srovnatelnou s několikapatrovou budovou. Celý tento prostor byl vybudován tak, aby odolával enormním tlakům a vibracím, které provázejí provoz tak výkonných strojů. Přesnost, s jakou musely být jednotlivé komponenty vyrobeny a osazeny, nemá v české průmyslové historii mnoho obdob.

Účinnost celého přečerpávacího cyklu se pohybuje kolem 70 až 75 procent, což znamená, že z každé kilowatthodiny spotřebované při čerpání se při následné výrobě elektřiny získá přibližně tři čtvrtiny. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o ztrátový provoz, avšak ekonomická logika celého systému spočívá v rozdílu cen elektřiny v různých denních dobách. Levná noční elektřina se přeměňuje na drahou špičkovou elektřinu, a právě tento cenový rozdíl zajišťuje ekonomickou životaschopnost celého projektu.

Horní a dolní nádrž Dlouhé Stráně

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně patří mezi nejvýznamnější energetická díla na území České republiky a její existence je neoddělitelně spjata se dvěma vodními nádržemi, které tvoří srdce celého systému. Bez horní a dolní nádrže by celý provoz elektrárny nebyl vůbec možný, protože právě rozdíl výškových hladin mezi oběma vodními plochami umožňuje generování elektrické energie v době špičkové spotřeby a naopak čerpání vody zpět v době, kdy je elektřiny v síti přebytek.

Dolní nádrž se nachází v údolí řeky Divoké Desné a vznikla přehrazením tohoto vodního toku. Hráz dolní nádrže je sypaná, přičemž její výstavba si vyžádala značné technické úsilí vzhledem k náročnému horskému terénu Jeseníků. Celková plocha hladiny dolní nádrže při maximálním vzdutí dosahuje přibližně 36 hektarů a objem zadržené vody umožňuje plynulý provoz elektrárny po dobu několika hodin v plném výkonu. Okolí dolní nádrže dnes tvoří oblíbené turistické místo, kde se návštěvníci mohou kochat pohledem na klidnou vodní hladinu obklopenou lesnatými svahy Jeseníků.

Horní nádrž leží ve výšce přibližně 1350 metrů nad mořem na náhorní plošině pod vrcholem Mravenečníku. Tato poloha je naprosto klíčová pro funkci celé elektrárny, protože výškový rozdíl mezi hladinou horní a dolní nádrže činí přibližně 510 metrů, což je jeden z největších spádů využívaných v přečerpávacích elektrárnách v Evropě. Horní nádrž je ze všech stran ohraničena mohutnou hrází, jejíž výstavba probíhala v mimořádně náročných podmínkách vysokohorského prostředí. Materiál na stavbu bylo nutné dopravovat speciálními cestami a v zimních měsících práce zcela ustávaly kvůli extrémním povětrnostním podmínkám.

Objem horní nádrže je navržen tak, aby elektrárna mohla pracovat v plném výkonu po dobu přibližně čtyř hodin. Celková kapacita horní nádrže činí přibližně 2,73 milionu kubických metrů vody, což je množství, které při spuštění turbín dokáže pokrýt okamžitou spotřebu celé řady průmyslových podniků a domácností v regionu. Hladina vody v horní nádrži kolísá v závislosti na provozním režimu elektrárny, přičemž tyto změny jsou v průběhu jednoho dne velmi výrazné a dosahují až několika metrů.

Zajímavostí je skutečnost, že horní nádrž nemá přirozený přítok z okolního povodí, který by byl dostatečný pro provoz elektrárny. Voda do ní přichází výhradně čerpáním z dolní nádrže prostřednictvím soustrojí umístěných v podzemní strojovně. Tento uzavřený cyklus přečerpávání a turbínování vody se neustále opakuje a elektrárna tak funguje jako obrovský akumulátor elektrické energie.

Výstavba obou nádrží si vyžádala přemístění části původní zástavby a úpravy v krajině, které jsou dnes již zcela zahlazeny a okolní příroda se s vodními plochami dokonale sžila. Celý vodohospodářský systém elektrárny Dlouhé Stráně je technickým unikátem, který kombinuje precizní inženýrské řešení s respektem k citlivému horskému ekosystému Jeseníků, a obě nádrže jsou dnes nedílnou součástí zdejší krajiny, která každoročně přitahuje tisíce turistů i odborníků z celého světa.

Rychlost náběhu a regulace elektrizační soustavy

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně představuje v kontextu české energetiky zcela výjimečný technický fenomén, a to zejména pokud jde o její schopnost reagovat na okamžité potřeby elektrizační soustavy. Zatímco klasické tepelné elektrárny potřebují k dosažení plného výkonu hodiny, někdy i celé dny, a jaderné bloky jsou z hlediska regulace ještě méně flexibilní, Dlouhé Stráně dokáže nastartovat a dosáhnout plného výkonu během pouhých 70 až 90 sekund. Tato vlastnost z ní činí naprosto nezastupitelný prvek v systému řízení a vyvažování elektrizační soustavy České republiky.

Rychlost náběhu je přitom podmíněna samotnou fyzikální podstatou vodní turbíny. Voda přiváděná z horní nádrže na vrcholu Mravenečníku padá přes přivaděč do podzemní strojovny, kde roztáčí Francisovy turbíny. Tyto turbíny jsou konstrukčně navrženy tak, aby zvládaly extrémně rychlé přechody mezi různými provozními stavy – od úplného klidu přes čerpací režim až po plný generátorový výkon. Každá z obou instalovaných jednotek má výkon 325 MW, takže celková instalovaná kapacita elektrárny dosahuje 650 MW. Tento výkon je přitom schopna elektrárna dodat do sítě prakticky okamžitě, což je z pohledu dispečinku přenosové soustavy hodnota nedocenitelná.

Elektrizační soustava jako celek musí být neustále ve stavu dynamické rovnováhy. Výroba elektřiny musí v každém okamžiku přesně odpovídat spotřebě, protože elektřinu nelze ve větším měřítku jednoduše skladovat. Jakmile dojde k výpadku velkého výrobního zdroje, nebo naopak k nečekanému nárůstu spotřeby, musí být tato nerovnováha okamžitě kompenzována. Právě zde nastupuje Dlouhé Stráně se svou mimořádnou schopností rychlého náběhu. Dispečeři přenosové soustavy ČEPS mohou elektrárnu aktivovat prakticky v reálném čase, a to jak pro dodávku energie do sítě, tak pro její odběr v době přebytků, kdy elektrárna přečerpává vodu zpět do horní nádrže.

Regulační schopnosti elektrárny jsou přitom dvojího druhu. V prvním případě jde o takzvanou primární regulaci, kdy elektrárna automaticky reaguje na odchylky frekvence v síti bez zásahu obsluhy. Standardní frekvence evropské propojené soustavy je 50 Hz, a jakákoliv odchylka od této hodnoty signalizuje nerovnováhu mezi výrobou a spotřebou. Dlouhé Stráně je schopna na tyto odchylky reagovat automaticky a velmi rychle. Ve druhém případě jde o sekundární a terciární regulaci, kdy dispečeři vědomě zadávají elektrárně pokyny k navýšení nebo snížení výkonu podle aktuálních potřeb soustavy.

Zvláštní kapitolou je pak schopnost elektrárny pracovat v takzvaném ostrovním provozu nebo se podílet na obnově soustavy po rozsáhlém blackoutu. V případě kolapsu přenosové soustavy je Dlouhé Stráně jedním z mála zdrojů, který je schopen nastartovat bez vnějšího napájení – tedy takzvaně ze tmy, anglicky black start. Tato vlastnost je pro bezpečnost celé české energetiky mimořádně důležitá, protože umožňuje postupnou obnovu napájení v situaci, kdy jsou ostatní velké elektrárny bez dodávky vlastní spotřeby neschopné provozu.

Celá filozofie provozu elektrárny Dlouhé Stráně je tedy postavena na myšlence, že nejcennější vlastností tohoto zdroje není ani tak celkové množství vyrobené energie, ale právě rychlost a flexibilita, s jakou dokáže reagovat na potřeby soustavy. V době, kdy do energetického mixu stále výrazněji vstupují obnovitelné zdroje s jejich přirozenou nestálostí – větrné a solární elektrárny – roste význam přečerpávacích elektráren jako Dlouhé Stráně ještě více. Bez existence takových regulačních zdrojů by bylo prakticky nemožné integrovat do soustavy větší podíl nestabilní obnovitelné výroby, aniž by tím trpěla spolehlivost a kvalita dodávky elektřiny pro průmysl i domácnosti po celé zemi.

Rekordní výkon 650 megawattů

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně patří bezesporu mezi nejvýznamnější energetické stavby, které kdy vznikly na území České republiky. Tato impozantní technická stavba ukrytá hluboko v útrobách Jeseníků dokáže v okamžiku špičkové potřeby dodat do rozvodné sítě obrovské množství elektrické energie, a právě proto se její jméno neodmyslitelně pojí s číslem, které v energetickém světě budí respekt. Instalovaný výkon elektrárny dosahuje úctyhodných 650 megawattů, což z ní činí jednu z nejvýkonnějších staveb svého druhu v celé střední Evropě.

Když se řekne 650 megawattů, mnoho lidí si nedokáže plně představit, co toto číslo ve skutečnosti znamená. Jde o výkon, který dokáže v krátkém čase pokrýt spotřebu elektrické energie pro statisíce domácností. Elektrárna je schopna dosáhnout plného výkonu během pouhých několika minut, což je vlastnost, která ji v kontextu moderní energetiky činí naprosto nenahraditelnou. Zatímco tepelné elektrárny potřebují hodiny, aby se dostaly na plný výkon, a jaderné elektrárny jsou z principu provozovány v základním zatížení, přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně reaguje na požadavky dispečerů prakticky okamžitě.

Samotný výkon 650 megawattů je rozdělen mezi dvě mohutné Francisovy turbíny, přičemž každá z nich disponuje výkonem přibližně 325 megawattů. Tyto stroje patří svými parametry k absolutní světové špičce a jejich výroba představovala v době vzniku elektrárny mimořádnou technologickou výzvu. Francisovy turbíny jsou instalovány v podzemní strojovně vytesané přímo v žulovém masivu hory, přičemž hloubka tohoto podzemního komplexu dosahuje stovek metrů pod povrchem. Celý systém je navržen tak, aby byl schopen pracovat jak v turbínovém režimu, kdy voda padá z horní nádrže dolů a pohání generátory, tak v čerpadlovém režimu, kdy jsou stroje otočeny a přebytečná elektřina ze sítě je využita k přečerpání vody zpět do horní nádrže.

Horní nádrž elektrárny, situovaná na vrcholu hory Dlouhé Stráně, představuje zásobník energie v pravém slova smyslu. Objem vody v horní nádrži dosahuje přibližně 2,72 milionu kubických metrů a právě tato voda je nositelem potenciální energie, která se při průtoku přes turbíny přeměňuje na elektřinu. Výškový rozdíl mezi horní a dolní nádrží, takzvaný spád, dosahuje přibližně 510 metrů, a právě tento impozantní výškový rozdíl umožňuje dosáhnout tak vysokého výkonu při relativně malém průtoku vody.

Rekordní výkon 650 megawattů není jen číslem na papíře. V praxi to znamená, že elektrárna dokáže v kritických okamžicích, kdy hrozí přetížení přenosové soustavy nebo naopak její nedostatečné zásobení, zasáhnout způsobem, který nemá v českém energetickém systému obdoby. Dispečeři přenosové soustavy ČEPS považují Dlouhé Stráně za jeden z klíčových nástrojů pro udržení stability celé elektrizační soustavy. Bez tohoto záložního zdroje by bylo řízení sítě podstatně složitější, zejména v době, kdy do systému přibývá stále více nestabilních obnovitelných zdrojů, jejichž výroba závisí na počasí a není předvídatelná.

Celá stavba elektrárny probíhala v náročných podmínkách horského terénu a trvala přibližně dvě desetiletí. Výsledkem je však dílo, které se právem řadí mezi technické skvosty nejen v měřítku České republiky, ale i v evropském kontextu. Elektrárna byla slavnostně uvedena do provozu v roce 1996 a od té doby slouží jako spolehlivý regulační prvek české energetiky. Její výkon 650 megawattů zůstává dodnes nepřekonaným rekordem mezi vodními elektrárnami na území České republiky a jen málokterá stavba v zemi se může pochlubit podobně impozantními technickými parametry.

Ekologické dopady na okolní přírodu

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně patří bezesporu k nejvýznamnějším energetickým stavbám na území České republiky, avšak její existence v srdci Jeseníků s sebou přináší celou řadu ekologických otázek, které si zaslouží důkladné zamyšlení. Stavba, která byla dokončena v devadesátých letech minulého století, trvale proměnila krajinný ráz oblasti a zasáhla do ekosystémů, jež se zde formovaly po tisíce let.

Horní nádrž elektrárny, situovaná ve výšce přibližně 1350 metrů nad mořem, vznikla uměle v prostoru původně přirozené horské krajiny. Aby mohla být vybudována, bylo nutné přemístit obrovské množství zeminy a horniny, přičemž došlo k nevratnému zásahu do původního reliéfu. Tato skutečnost znamenala zánik části biotopů, které byly domovem řady vzácných horských druhů rostlin a živočichů. Jesenická příroda je přitom mimořádně cenná – vyskytují se zde druhy vázané výhradně na podmínky subalpínského a alpínského pásma, a jakýkoliv zásah do jejich prostředí má proto dalekosáhlé důsledky.

Jedním z nejvýraznějších ekologických dopadů je narušení přirozených vodních toků v okolí elektrárny. Přečerpávací systém pracuje s vodou, která je v noci čerpána z dolní nádrže na Divoké Desné do horní nádrže a přes den opět vypouštěna zpět. Tento cyklus způsobuje výrazné kolísání hladiny vody v dolní nádrži, což má přímý vliv na říční ekosystém Divoké Desné. Rybí obsádka, ale i bezobratlí živočichové závislí na stabilních podmínkách vodního prostředí, jsou tímto rytmickým střídáním průtoků nepochybně ovlivněni.

Výstavba přístupových cest, tunelů a podzemních prostor si vyžádala rozsáhlé terénní úpravy, které zasáhly do lesních porostů v okolí. Přestože provozovatelé elektrárny i příslušné orgány ochrany přírody usilovali o minimalizaci škod a postupnou revitalizaci dotčených ploch, nelze přehlédnout, že některé zásahy jsou trvalé a jejich důsledky se projevují dodnes. Fragmentace lesního prostředí je přitom jedním z klíčových problémů moderní ochrany přírody – i zdánlivě malé přerušení lesního celku může mít zásadní vliv na pohyb živočichů, šíření rostlin a celkovou biodiverzitu oblasti.

Zajímavým paradoxem je skutečnost, že dolní nádrž elektrárny se v průběhu let stala útočištěm pro některé druhy vodních ptáků, kteří by zde za přirozených podmínek nenalezli vhodné prostředí. Vodní plocha přilákala například různé druhy kachen a dalších mokřadních druhů, čímž paradoxně přispěla ke zvýšení místní biodiverzity, byť způsobem, který byl původně zcela nezamýšlený. Tento jev je typickým příkladem toho, jak technické stavby mohou v krajině vytvářet nové ekologické niky, i když za cenu ztráty těch původních.

Nelze opomenout ani vliv elektrárny na místní mikroklima. Velká vodní plocha v horské krajině ovlivňuje teplotu a vlhkost vzduchu v bezprostředním okolí, což se projevuje zejména v letních měsících, kdy se nad nádrží tvoří mlhy a lokální srážkové epizody. Tyto změny mohou mít vliv na vegetaci v přilehlých svazích, kde se mísí původní horská flora s druhy, které profitují ze zvýšené vzdušné vlhkosti.

Provozovatelé elektrárny v posledních letech aktivně spolupracují s ochránci přírody na programech, jejichž cílem je zmírnit negativní dopady provozu na okolní ekosystémy. Jsou prováděny pravidelné biologické průzkumy, sledován stav ichtyofauny v Divoké Desné a monitorovány populace ohrožených druhů v okolí obou nádrží. Přesto zůstává otázka ekologické zátěže elektrárny Dlouhé Stráně tématem, které nelze uzavřít jednoznačným verdiktem – jde o komplexní souhru zisků a ztrát, jež musí každá generace znovu a znovu zvažovat v kontextu aktuálních znalostí a hodnot.

Turistická atraktivita a návštěvnost lokality

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně se v průběhu let stala jedním z nejpozoruhodnějších turistických cílů v Jeseníkách, a to nejen pro svou technickou dokonalost, ale také pro neopakovatelnou krajinu, ve které se nachází. Každoročně sem míří desetitisíce návštěvníků z celé České republiky i ze zahraničí, přičemž zájem o toto místo rozhodně neopadá. Naopak, s rostoucím povědomím o obnovitelných zdrojích energie a udržitelném hospodaření s přírodními zdroji se elektrárna stává stále atraktivnějším cílem pro ty, kteří chtějí na vlastní oči vidět, jak může lidský důmysl koexistovat s přírodou v harmonickém souladu.

Horní nádrž elektrárny, která leží ve výšce přibližně 1 350 metrů nad mořem na hoře Dlouhé Stráně v Hrubém Jeseníku, nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů v celém regionu. Panorama, které se odtud otevírá, zahrnuje rozlehlé horské hřebeny, hluboká údolí a v jasných dnech i vzdálené vrcholy Krkonoš. Turisté, kteří zdolají cestu k horní nádrži, jsou odměněni pohledem, jenž nemá v Jeseníkách obdoby. Právě tato kombinace technického zázraku a přírodní krásy dělá z Dlouhých Strání místo, které si zaslouží návštěvu v každém ročním období.

Provozovatel elektrárny, společnost ČEZ, vybudoval v okolí objektu propracovanou infrastrukturu pro návštěvníky. Návštěvnické centrum, které slouží jako vstupní brána do světa přečerpávacích elektráren, každoročně přivítá tisíce zájemců o prohlídky, jež jsou vedeny zkušenými průvodci. Ti dokáží laicky i odborně vysvětlit princip fungování celého systému, od dolní nádrže v Dlouhých Stráních přes podzemní strojovnu vytesanou přímo ve skále až po horní akumulační nádrž. Prohlídky jsou přizpůsobeny různým věkovým skupinám, takže sem s radostí přijíždějí jak školní výpravy, tak seniorské skupiny, tak i rodiny s dětmi.

Podzemní strojovna elektrárny je sama o sobě architektonickým a inženýrským unikátem. Vytesána ve žulové skále v hloubce přibližně 600 metrů pod povrchem horní nádrže, skrývá obří turbíny a generátory, jejichž výkon dosahuje až 650 megawattů. Tato kaverna, jejíž rozměry jsou srovnatelné s velkým sportovním stadionem, působí na každého návštěvníka ohromujícím dojmem. Lidé, kteří sem sestoupí poprvé, často nedokáží skrýt úžas nad tím, co lidské ruce dokázaly vytvořit v útrobách hory.

Turistická infrastruktura v okolí elektrárny je výborně propojena s hustou sítí turistických tras Jeseníků. Z okolí dolní nádrže vedou značené stezky do různých částí Hrubého Jeseníku, takže návštěva elektrárny může být přirozenou součástí delšího turistického výletu. Mnozí turisté kombinují prohlídku elektrárny s výstupem na Praděd, nejvyšší horu Moravy a Slezska, která se nachází v relativní blízkosti. Tato synergie turistických cílů přispívá k tomu, že region jako celek zaznamenává stále vyšší návštěvnost.

V zimních měsících neztrácí Dlouhé Stráně na atraktivitě ani v nejmenším. Zasněžená krajina kolem horní nádrže vytváří pohádkovou atmosféru, a přestože přístup k samotné nádrži může být v zimě náročnější, lyžaři a turisté na sněžnicích sem pravidelně míří. Okolní sjezdovky a běžecké trasy doplňují nabídku zimní rekreace tak, že elektrárna zůstává i v tomto období živým centrem turistického ruchu.

Důležitou roli v propagaci lokality hrají také různé kulturní a vzdělávací akce, které se v okolí elektrárny pořádají. Dny otevřených dveří, odborné přednášky a tematické výstavy přitahují nejen milovníky techniky, ale i širokou veřejnost, která by jinak o návštěvu podobného průmyslového objektu neuvažovala. Elektrárna Dlouhé Stráně tak překračuje hranice pouhého energetického zařízení a stává se živým kulturním a vzdělávacím centrem regionu, které přispívá k rozvoji cestovního ruchu v celých Jeseníkách a pomáhá udržovat povědomí o důležitosti čisté a obnovitelné energie pro budoucnost naší planety.

Role v energetické bezpečnosti České republiky

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně hraje v energetickém systému České republiky naprosto nezastupitelnou roli, která přesahuje pouhou výrobu elektřiny. Jde o strategický prvek celé energetické soustavy, bez něhož by bylo zajištění stability sítě podstatně složitější a nákladnější. V době, kdy se energetika potýká s rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a jejich přirozenou nestálostí, nabývá tato elektrárna na ještě větším významu, než měla v době svého vzniku.

Celý princip fungování přečerpávací elektrárny spočívá v tom, že v okamžicích přebytku elektrické energie v síti se voda přečerpává z dolní nádrže do horní, čímž se energie v podstatě ukládá ve formě potenciální energie vodní masy. Naopak v momentech, kdy poptávka po elektřině prudce vzroste nebo kdy dojde k výpadku jiného zdroje, lze turbíny spustit během několika minut a elektrárna je schopna dodat do sítě až 650 megawattů výkonu, což představuje obrovskou rezervu pro celou českou elektrizační soustavu.

Tato schopnost rychlé reakce je v kontextu energetické bezpečnosti naprosto klíčová. Žádný jiný typ elektrárny v České republice nedokáže tak rychle reagovat na náhlé výkyvy v síti. Tepelné elektrárny potřebují hodiny, než dosáhnou plného výkonu, jaderné bloky nelze spouštět a vypínat podle okamžité potřeby a větrné či solární elektrárny jsou závislé na přírodních podmínkách. Dlouhé Stráně tak tvoří páteř regulační schopnosti české energetiky a bez jejich existence by musela Česká republika nakupovat regulační služby ze zahraničí za podstatně vyšší ceny.

Elektrárna rovněž plní funkci takzvané studené zálohy pro případ krizových situací. Pokud by v síti došlo k rozsáhlému výpadku, například v důsledku technické poruchy nebo extrémního počasí, Dlouhé Stráně jsou schopny zahájit provoz zcela autonomně bez potřeby napájení z vnější sítě, tedy takzvaným ostrovním startem. Tato vlastnost je z hlediska bezpečnosti naprosto neocenitelná, protože umožňuje postupné obnovení dodávek elektřiny do celé soustavy i v situaci, kdy by jiné elektrárny byly bez napájení neschopné provozu.

V posledních letech se role Dlouhých Strání ještě více zdůraznila v souvislosti s rozvojem obnovitelných zdrojů energie v celé střední Evropě. Větrné parky v Německu a Rakousku produkují elektřinu v závislosti na počasí, a tyto přebytky nebo nedostatky se přelévají přes přenosové soustavy do sousedních zemí. Česká republika jako tranzitní země musí být schopna tyto výkyvy tlumit, a právě přečerpávací elektrárna Dlouhé Stráně k tomu výrazně přispívá.

Nelze přehlédnout ani ekonomický rozměr celé věci. Díky tomu, že elektrárna nakupuje elektřinu v době nízkých cen a prodává ji v době špiček, přispívá ke stabilizaci cen na trhu s elektřinou. Tento mechanismus sice není primárním účelem zařízení, nicméně jeho vedlejší efekty jsou pro spotřebitele i průmysl příznivé. Celková kapacita horní nádrže přitom dosahuje přibližně 2,72 milionu kubických metrů vody, což odpovídá energetické zásobě, která dokáže pokrýt špičkovou spotřebu po dobu několika hodin.

Z pohledu dlouhodobé energetické strategie je Dlouhé Stráně vnímáno jako investice, která se mnohonásobně vrátila a jejíž hodnota bude s postupující transformací energetiky nadále růst. Odborníci se shodují, že akumulační kapacity tohoto typu budou v budoucnu ještě cennější, než jsou dnes, protože přechod na nízkouhlíkovou energetiku bez spolehlivých zásobníků energie není možný. Česká republika má v tomto ohledu díky Dlouhým Stráním výhodu oproti zemím, které podobná zařízení postrádají a musejí jejich absenci kompenzovat jinými, zpravidla dražšími prostředky.

Srovnání s jinými přečerpávacími elektrárnami světa

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně patří bezesporu mezi technické skvosty svého druhu, a to nejen v rámci střední Evropy, ale i v celosvětovém měřítku. Pokud ji však chceme zasadit do širšího kontextu a porovnat ji s jinými přečerpávacími elektrárnami po celém světě, zjistíme, že se jedná o velmi zajímavé srovnání, které odhaluje jak silné stránky tohoto českého díla, tak i místa, kde ji zahraniční projekty přesahují.

Největší přečerpávací elektrárnou na světě je dlouhodobě považována Bath County Pumped Storage Station ve Virginii ve Spojených státech amerických, která disponuje instalovaným výkonem přesahujícím 3 000 megawattů. To je přibližně čtyřnásobek toho, co dokáže vyrobit Dlouhé Stráně se svými 650 megawatty instalovaného výkonu. Přesto je důležité si uvědomit, že americká elektrárna vznikala za zcela jiných podmínek, v jiném geografickém prostředí a s nesrovnatelně vyššími investičními prostředky. Česká republika jako malá středoevropská země s omezeným územím a specifickým horským reliéfem Jeseníků dokázala vytvořit dílo, které je svým způsobem mimořádné.

Srovnatelné projekty nalezneme i v Evropě. Elektrárna Goldisthal v Německu dosahuje výkonu přibližně 1 060 megawattů a je považována za jednu z nejvýkonnějších přečerpávacích elektráren na evropském kontinentu. Švýcarsko, tradičně spojované s vodní energetikou, provozuje celou řadu přečerpávacích elektráren v alpském prostředí, přičemž mnohé z nich těží z obrovských výškových rozdílů, které Alpy nabízejí. Například elektrárna Lac des Dix pracuje s výškovými rozdíly, které dalece přesahují možnosti Jeseníků. Přesto Dlouhé Stráně pracují s výškovým rozdílem přibližně 510 metrů mezi horní a dolní nádrží, což je v podmínkách České republiky hodnota zcela výjimečná a technicky velmi náročně dosažená.

Japonsko, které čelí podobným geografickým omezením jako Česká republika, vybudovalo celou řadu přečerpávacích elektráren v hornatém vnitrozemí. Tamní elektrárna Okutataragi dosahuje výkonu přes 1 900 megawattů a je jedním z největších takových zařízení v Asii. Japonský přístup k přečerpávacím elektrárnám je zajímavý tím, že tamní inženýři museli řešit podobné problémy s omezeným prostorem a složitým geologickým podložím, jako tomu bylo při stavbě Dlouhých Strání.

Pokud jde o rychlost náběhu do plného výkonu, Dlouhé Stráně se mohou pyšnit jedním ze svých nejobdivuhodnějších parametrů. Elektrárna je schopna dosáhnout plného výkonu přibližně za tři až čtyři minuty, což ji řadí mezi nejrychleji reaguící záložní zdroje v Evropě. Tato vlastnost je klíčová pro stabilizaci elektrizační soustavy a v tomto ohledu se Dlouhé Stráně vyrovnají i mnohem větším zahraničním projektům. Moderní přečerpávací elektrárny sice dosahují podobných parametrů, ale v době, kdy Dlouhé Stráně vznikaly a byly uváděny do provozu v devadesátých letech dvacátého století, šlo o skutečně průkopnický výkon.

Zvláštní kapitolou je pak srovnání z hlediska stavební náročnosti. Elektrárna Dinorwig ve Walesu, přezdívaná Electric Mountain, je podobně jako Dlouhé Stráně situována z velké části do nitra hory. Obě elektrárny sdílejí filosofii maximálního využití podzemního prostoru a minimálního zásahu do krajiny z vnějšího pohledu. Dinorwig disponuje výkonem přibližně 1 800 megawattů a byl vybudován v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let. Přestože výkonově Dlouhé Stráně přesahuje, česká elektrárna se od ní příliš neliší z hlediska koncepčního řešení a obě jsou považovány za technické památky svého oboru.

V kontextu přečerpávacích elektráren střední a východní Evropy zaujímají Dlouhé Stráně zcela výsadní postavení. Slovenská elektrárna Čierny Váh, která je svou koncepcí Dlouhým Stráním nejbližší v regionu, dosahuje výkonu přibližně 735 megawattů a pracuje s výškovým rozdílem kolem 400 metrů. Obě elektrárny vznikaly v podobném historickém období a obě musely překonávat srovnatelné technické výzvy v prostředí středoevropských pohoří. Přesto mají Dlouhé Stráně v povědomí odborné veřejnosti zvláštní místo díky své výjimečné kombinaci výškového spádu, výkonu a technologické propracovanosti.

Celkově lze říci, že Dlouhé Stráně sice nepatří mezi největší přečerpávací elektrárny světa z hlediska absolutního výkonu, avšak z pohledu poměru výkonu k velikosti území, na němž vznikly, z pohledu technické náročnosti stavby a z pohledu rychlosti reakce na potřeby elektrizační soustavy představují skutečně světovou špičku. Je to dílo, na které může česká inženýrská tradice právem hrdě poukazovat.

Voda, uvězněná vysoko v horách, se stává dechem civilizace – Dlouhé Stráně jsou důkazem, že člověk dokáže přírodu nejen využívat, ale s ní i tančit ve prospěch budoucích generací.

Radovan Hejduk

Budoucnost a modernizace provozu elektrárny

Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé Stráně patří mezi nejdůležitější energetické stavby v České republice a její budoucnost je úzce spjata s proměňujícím se charakterem celé evropské energetiky. V době, kdy obnovitelné zdroje energie stále výrazněji vstupují do elektrizační soustavy, roste význam zařízení schopných rychle reagovat na výkyvy ve výrobě a spotřebě elektrické energie. Právě tato schopnost dělá z Dlouhých Strání nenahraditelný prvek v systému řízení energetické rovnováhy.

Elektrárna disponuje instalovaným výkonem 650 megawattů a je schopna dosáhnout plného výkonu během pouhých 90 sekund, což ji řadí mezi nejrychlejší zásobárny energie v celé střední Evropě. Tato vlastnost bude v nadcházejících desetiletích ještě cennější, protože rozvoj větrných a solárních elektráren přináší do sítě nestabilní toky energie, které je nutné průběžně vyrovnávat. Přečerpávací elektrárny jsou v tomto ohledu prakticky nezastupitelné, protože dokáží fungovat jak jako spotřebič, tak jako výrobce elektrické energie, a to v závislosti na aktuální potřebě soustavy.

Provozovatel elektrárny, společnost ČEZ, dlouhodobě sleduje technický stav zařízení a zvažuje různé možnosti jeho modernizace. Turbíny a generátory, které jsou srdcem celého provozu, prošly v průběhu let pravidelnými revizemi, přičemž cílem je udržet jejich spolehlivost na co nejvyšší úrovni. Technologie použitá při výstavbě elektrárny v osmdesátých a devadesátých letech minulého století byla na svou dobu mimořádně pokroková, nicméně s postupem času se otevírají možnosti pro nasazení modernějších řídicích systémů, které by umožnily ještě přesnější a rychlejší reakci na požadavky dispečinku.

Jednou z klíčových oblastí, kde lze očekávat výraznější investice, je digitalizace a automatizace provozu. Moderní řídicí systémy pracující na bázi umělé inteligence a pokročilých algoritmů prediktivní údržby mohou výrazně snížit riziko neplánovaných odstávek a prodloužit životnost jednotlivých komponent. Takovéto systémy jsou schopny průběžně vyhodnocovat stav strojního zařízení a upozorňovat obsluhu na případné anomálie dříve, než se z nich stanou závažné poruchy.

Dalším tématem, které se v souvislosti s budoucností elektrárny pravidelně objevuje, je možnost navýšení zásobního objemu horní nádrže nebo optimalizace hydraulického okruhu. Jakékoliv zásahy do tak složitého systému, jakým je Dlouhé Stráně, jsou však mimořádně náročné jak z technického, tak z ekologického a ekonomického hlediska. Horní nádrž Dlouhé Stráně leží v chráněné krajinné oblasti Jeseníky, a proto každý plánovaný zásah musí procházet přísným procesem posuzování vlivů na životní prostředí.

Nelze přehlédnout ani celospolečenský rozměr celé problematiky. Elektrárna Dlouhé Stráně je považována za jeden ze symbolů české energetické soběstačnosti a její provoz má přímý dopad na stabilitu celé přenosové soustavy. S tím, jak Česká republika postupně přechází na nízkouhlíkové zdroje energie a zároveň čelí výzvám spojeným s odstavováním uhelných elektráren, bude role přečerpávacích zařízení nadále sílit. Energetičtí experti se shodují, že bez dostatečné akumulační kapacity není možné zajistit spolehlivé zásobování elektřinou v době, kdy dominantní podíl výroby připadne na zdroje závislé na počasí.

Investice do modernizace elektrárny Dlouhé Stráně jsou tedy nutno chápat nejen jako technickou nutnost, ale jako strategickou prioritu v kontextu celé energetické transformace. Každá koruna vložená do udržení a rozvoje této infrastruktury se mnohonásobně vrátí v podobě stabilnější a spolehlivější elektrizační soustavy. Budoucnost elektrárny tak není jen otázkou jednoho provozovatele nebo jednoho regionu, ale celé české a potažmo středoevropské energetiky.